Rodiče, tužku a papír do ruky! Tohoto desatera byste se měli držet

Sport dětí má bavit především děti samotné. Problémem jsou však často jejich rodiče, kteří v nich vidí plnitele svých tajných přání a ambicí. Proto na ně vytvářejí zbytečný tlak a kladou nesmyslné nároky. To děti od sportu odrazuje a klubům ubývá členů. Pokud chcete doma mít úspěšného sportovce, měli byste se řídit základními pravidly. Obsahuje je Rodičovské desatero.

1. Nebudu své dítě nutit do sportovních výkonů proti jeho vůli.

Nezacházejte se svým dítětem jako s autem, myčkou na nádobí nebo počítačem. Poslední slovo by nebylo od věci si dvakrát podtrhnout. Počítač je stroj, dítě ovšem nikoliv. Odvést sportovní výkon musí samo, jakékoliv nucení z vaší strany mu k němu nepomůže, naopak jej může značně odradit.

2. Uvědomím si, že děti sportují pro své vlastní potěšení a že hra je určena pro ně, ne pro dospělé.

Hokej je hra dítěte, ne rodiče. Tréninku se účastní dítě, aktérem přípravného kempu, soustředění, zápasu, je dítě, žádný rodič. Dnes se to nezdá, ale sport vznikl především jako společenská událost, při které mají všichni sportovci získat především pocit dobré zábavy v kolektivu. Ambice nenasytných tatínků a maminek musejí jít stranou.

3. Vysvětlím svému dítěti, že jeho snaha dostat ze sebe to nejlepší je důležitější než vítězství, tak aby se necítilo poražené a smutné v důsledku špatného výsledku utkání.

Když prohrát, tak se ctí, říká otřepaná sportovní fráze. Prohra ale v žádném ze sportů včetně hokeje neznamená konec světa. Nemá cenu se zatěžovat tím, jestli váš tým zvítězil nebo soupeři podlehl. Tohle není ten nejzásadnější a také nejušlechtilejší sportovní cíl. Mnohem podstatnější je, jak je každý jeden hráč se svým vlastním výkonem spokojený. Zdůrazňujeme – hráč, ne rodič! Hráči mají logickou tendenci podat co nejlepší výkon. Je to jejich hlavní cíl, což je správné. Co s výhrami a prohrami, ty jsou ve finále stejně jen statistikou. Hlavní je, aby se dítě po zápase dokázalo samo na sebe podívat do zrcadla. A říct si: „Vydal(a) jsem se na maximum, nemám se za co stydět.“

 
4. Nikdy nebudu své dítě ani jeho spoluhráče zesměšňovat za chybu, kterou během hry udělalo, nebo za sportovní porážku.

Znáte bumerang? Je jako vaše nadávka či jízlivý vtípek směrem k vlastnímu dítěti nebo jeho spoluhráči, kterou ho počastujete během zápasu nebo po jeho skončení. Vždycky se vám vrátí, byť třeba za delší dobu. Jakkoliv slovně (a stejně tak fyzicky) trýznit svou ratolest nemá absolutně žádný význam. Za každou cenu se snažte zůstat pozitivní a své dítě tímto způsobem povzbuzovat. Jste jeho rodič – jeho nejbližší opora, ne jeho nejbližší protivník.

5. Vždy zdůrazním zlepšení a vliv poctivého tréninku dítěte na jeho výkon při utkání. Nebudu přeceňovat význam jednotlivých utkání.

Trénink je základ. Dítě by na něj mělo chodit pravidelně, aby se ve svém oblíbeném sportu mohlo co nejvíce zdokonalit. Rodič jako jeho dobrý rádce by mu to měl slušnou formou zdůrazňovat. Čím lépe a čím poctivěji se bude hokejista v rámci tréninků připravovat, tím více pak může pomoci svému týmu v zápasech. Ty by ale na druhou stranu neměl nikdo z rodičů přeceňovat. Je to jen hra, ve které se mezi úspěchem a neúspěchem nachází jen velmi tenká hranice. Mnohdy rozhoduje štěstí a maličkosti.

6. Pochválím své dítě za jeho sportovní úsilí a vždy najdu něco, co se mu během utkání podařilo.

Hlavní zbraní každého rodiče by měla být asertivita – umění vcítit se do druhého, v tomto případě do svého potomka. Zkuste se zamyslet, jak byste se v jeho kůži cítili vy. Žádný hokejista ani jiný sportovec neodvede kvalitní výkon s prstem v nose či se zavřenými očima. Každý se musí více nebo méně snažit. Proto se snažte své dítě neshazovat, a naopak jej pochválit. Svou pochvalu ideálně postavte na momentu, případně momentech v utkání, které se mu povedly.

7. Vždy dám přednost dlouhodobému zdravému sportovnímu vývoji dítěte před vlastními ambicemi a snahou mít doma rychle vítěze.

Sport je sport. Ani ten ale není – řečeno terminologií francouzského revolucionáře Robespierra a jeho souputníků z klubu Jakobínů – „nejvyšší bytostí“. Ruku v ruce musí jít s tím pro každého člověka nejpřednějším. Se zdravím. Zdravý sportovní vývoj vašeho dítěte je to nejlepší, co si můžete přát. I když si to v danou chvíli neuvědomujete. Své ambice vkládejte do vlastního povolání, dítě jimi nezatěžujte. Talent má každé přidělené od Boha.

 
8. Budu respektovat pořadatele, rozhodčí, trenéry a jejich autoritu. Nejsem-li trenér, nebudu zasahovat do hry svého dítěte během utkání ani tréninků.

Odpovědnost a proces řízení přenechte odpovědným. Vy své dítě konstruktivně a pozitivně povzbuzujte při trénincích a zápasech. Ty se ale v žádném případě nesnažte přerušovat ani do nich jakkoliv jinak zasahovat. Takové jednání nikam nevede, důležitý je respekt k ostatním, trenéra vašeho hocha či dívky nevyjímaje!

9. Nenechám se vyprovokovat k žádnému druhu nesportovního chování vůči kterémukoli hráči, trenérovi, rozhodčímu ani jinému fanoušku, včetně slovního napadání či gest, u svého dítěte budu podporovat sportovní chování a budu mu příkladem.

Tady platí víceméně to stejné, co u předchozího bodu. Své chování během tréninku, zápasu, omezte na pozitivní přístup a fandění. Nikoho neprovokujte ani neurážejte, opravdu nikoho. Pamatujte, že jste to právě vy – rodič, kdo by měl jít svému dítěti ve všem příkladem. I co se slušného a korektního chování týče.

10. Naučím se pravidla ledního hokeje a pravidla soutěží, jichž se mé dítě účastní.

Než někoho bezhlavě kritizovat, raději si dejte závazek. A ne malý. Vzhledem k tomu, že Češi, Moravané a Slezané jsou národem „trenérů“, kritika poměrů při hokejovým utkáních není ničím zvláštním. Znají ale takoví kritici pravidla? Většinou ne. Proto se je pokuste naučit. Jednak budete mít větší přehled, jednak vám znalost pravidel pomůže k pochopení rozhodnutí, která by se vám za normálních okolností dost možná nelíbila.